Pobyt v přírodě mě vždy naplňoval. Potřebu být v kontaktu s přírodou si alespoň částečně naplňuji velkým množstvím pokojových rostlin u sebe doma a častými výlety za zelení. Rovněž každá cesta do zahraničí pro mě znamená i hledání zeleně, ať už je to skrze procházky v městských parcích nebo objevování divoké krajiny. Ohromným zážitkem je pro mě například opakované cestování do divokého deštného pralesa v Panamě. Spojení s přírodou je nezbytnou součástí mého života, která mi dodává energii a klid. Příroda mi připomíná krásu světa kolem nás a přináší mi pocit harmonie a vyváženosti. Je to pro mě nejen zdroj inspirace, ale i místo, kde nacházím pokoj a odpočinek od každodenního shonu.

Dalším mým naplněním je také cestování, poznávání jiných kultur, odlišných mentalit lidí a tradic. Každá nová destinace je příležitostí k obohacení o nové zkušenosti a perspektivy. Cestování vnímám jako cestu k poznání sebe sama i světa kolem nás. Zážitky z jiných kultur mě obohacují, rozšiřují můj obzor a přinášejí nové poznatky o různorodosti lidského života.

Pohyb hraje v mém životě klíčovou roli. Pomáhá mi být více v kontaktu s tělem a udržuje psychickou rovnováhu mezi mou prací jako psychologa, kde je moje mysl často vytížená. Užívám si různé formy pohybu a rád zkouším nové sporty, i když v nich nemusím být vždy nijak zvlášť dobrý, tak mě přesto mě naplňují. V rámci cestování se vždy snažím vyzkoušet něco nového v oblasti pohybu.

Aktivně si užívám mnoho sportů, jako je inline bruslení, návštěvy fitness center, hraní volejbalu, lyžování a snowboarding nebo badminton, ale mé srdce patří rozhodně tanci. Tanci jsem se věnoval závodně, ačkoli nyní ho provozuji především jako koníček. Využívám jakoukoliv příležitost k tanci, ať už jde o účast na vedených lekcích nebo účast na různých tanečních akcích pro veřejnost. Tanec mi pomáhá vyjádřit své emoce a uvolnit napětí, a zároveň mi přináší radost a pocit svobody. Je to pro mě nejen způsob relaxace, ale i způsob, jak se propojit se svým tělem a duší.

Již od svých sedmi let jsem se zapojil do rodinné kapely „Khyrbrotherband“, kde jsem hrál společně se dvěma bratry a otcem. Postupně šel otec svou vlastní hudební cestou, ale my s bratry jsme poté v bratrské kapele pokračovali až do mých 26 let. I když již aktivně nehraji na hudební nástroje v žádné kapele, hudba stále zůstává důležitou součástí mého života. Nadále jsem aktivním posluchačem a podporovatelem hudební scény mých bratrů a otce, kteří v hudbě pokračují. Občas se však k hře na klavír i příčnou flétnu vracím, a hudba, nyní již v soukromí, mi přináší inspiraci, uklidnění a mnohdy i nové perspektivy.

Na své cestě jako psycholog vidím vzdělávání jako klíčový prvek pro svůj vlastní osobní rozvoj, stejně jako pro podporu mé práce s klienty. Protože je každý psycholog svým vlastní pracovním nástrojem, tak považuji za důležité se o tento nástroj starat. Ať už formou sebepéče, nebo vzděláváním se.

Co je pro mě krásné na psychologické práci, je to, že to není pouze o práci v terapeutickém křesle. Psychologie je o každodenním životě mimo terapeutický prostor. Právě proto se vzdělávání a seberozvoj stávají pro mě nejen prostředkem k poskytování podpory klientům, ale také cenným zdrojem pro můj vlastní osobní růst.

Aktuálně mě naplňuje meditace všímavosti a přístup focusing, kdy v těchto východních přístupech nacházím nové způsoby, jak lépe porozumět sobě samému a nalézt vnitřní klid. Už nyní mám vyhlídnuté další kroky vzděláváním. Určitě chci směřovat k výcviku ve schématerapii, ACT (terapie přijetí a odhodlání), či EMDR terapii.

Věřím, že cesta vzdělávání a seberozvoje mě bude nejen obohacovat jako profesionála v oblasti psychologie, ale také jako člověka, který si váží možnosti neustále se zdokonalovat a růst jak osobnostně, tak profesně.